Jižně od Moravské Ostravy a Vítkovic, na levém břehu řeky Ostravice, byla okolo roku 1250 za vlády krále
Přemysla Otakara II. založena zemským hejtmanem moravským a zároveň biskupem Olomouckým obec Hrabůvka. Veškeré pozdější dějiny a
to až do roku 1912 jsou úzce spjaty s obcí Hrabová, kam byla Hrabůvka přifařena.
Věřícím obou obcí sloužil malý dřevěný kostelík vystavěný asi roku 1564. Obě obce za třicetileté války značně utrpěly. Na počátku
19. století měla Hrabůvka pouhých 197 obyvatel. Již ale na počátku století dvacátého, díky hospodářskému rozmachu stoupl počet
obyvatel na 3052. Výše zmíněný kostelík tak již přestal postačovat stále rostoucí farnosti a tak byly podnikány první pokusy o
stavbu většího a zděného kostela.
První zmínky o těchto snahách se datují do roku 1850. Avšak až o třicet let později, za přispění
P. Kocvrlicha bylo započato se sbírkou. Byl to však až P. Antonín Mohampl v roce 1905 za jehož přispěním bylo opět započato s
jednáním. Na žádost jeho i občanů Hrabůvky se celé této záležitosti ujal s horlivosti jemu vlastní probošt a poslanec
Dr. Antonín Cyril Stojan z Kroměříže.
Dne 29. prosince 1908 byla založena Jednota Panny Marie v Hrabůvce. Ta přijala usnesení o zbudování nového jubilejního kostela na památku šedesátiletého slavného panování jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.. Také byl vyřešen spor mezi občany obou obcí a jako nejvýhodnější místo pro stavbu byl zvolen pozemek v Hrabůvce. V zimě začaly přípravné práce. Slavnostně byly dovezeny cihly a téhož dne 3.února 1909 vykonal P. Antonín Mohampl za účasti mnoha věřících přípravné modlitby při nichž byl uspořádán slavnostní průvod na staveniště. Kronika uvádí: "Byl krásný pohled na průvod s třiceti okrášlenými a cihlami naloženými vozy, které za zpěvu - Tisíckrát pozdravujem Tebe - vjížděli na stavební místo, na němž byla poprvé uctěna Královna posvátného růžence… ."
S nadcházejícím jarem a tím i prací v polích ustal stavební ruch. Stavba byla proto zadána firmě Grossmann & Fiala. Základní kámen spolu se základy kostela posvětil slavnostně dne 10. 10. 1909 kanovník Dr. Ant. Stojan. Za necelý rok 12. 6. 1910 byl už posvěcen a vztyčen kříž a za dva měsíce na to dovezeny zvony. Zhruba do poloviny září byly ještě prováděny dokončovací práce a konečně 16. 10. 1910 nastal ten dlouho očekávaný den, kdy byl již dokončený kostel a hlavní oltář konsekrován světícím biskupem z Olomouce dr. Karlem Wisnarem, který při té přiležitosti udělil 251 osobám svátost biřmování.
O více než rok později, konkrétně 31.11. 1911 byla ustavena samostatná duchovní správa a splatností od 1.února 1912 byl jmenován první farář Karel Svára. Téhož roku byla instalována dřevěná kazatelna a v kostele se rozzářily první elektrické žárovky. V roce zjevení Matky Boží ve Fatimě byl nově osvětlen obraz Panny Marie růžencové na hlavním oltáři. První světová válka nám vzala původní zvony a tak musely být nahrazeny roku 1926 novými. To už Hrabůvka i další obce náležely k Ostravě. Pomalu, ale jistě se začala měnit tvář naší kdysi tak malé, chudé a převážně zemědělské obce. Zřízeno bylo dokonce i letiště.
Začátkem II. světové války přišla naše farnost o zvony opět. Jako náhrada slouží až do dnešních časů zvon jeden, ocelový, odlitý ve Vítkovických železárnách. Doba válečná dopadala zvláště těžce na chudší část obyvatelstva a proto byla na faře zřízena vývařovna pro chudé a potřebné. Rok 1945 přinesl osvobození ale jednoduché to nebylo. Kolem kostela dopadaly bomby a granáty, poškozeny byly střechy i okna. Ruští vojáci si na faře dokonce zřídili palebné postavení i s minomety.
Po válce, kdy jedna totalita nahradila druhou se Hrabůvka postupně sice měnila v obrovské sídliště, ale pro Boha jako by zde místa už nebylo. Stále se však ještě našlo dosti věrných, kteří přes všechny těžkosti své děti nadále křtili, učili znát Pána Ježíše, scházeli se v různých společenstvích a tak předali dědictví otců až do dnešního dne. Když byl v roce 1973 státní zlovůlí zrušen kostel sv.Josefa (Don Bosco) v Ostravě, byly tamní varhany, po jistých úpravách naistalovány v našem kostele. Stalo se tak po provedené rekonstrukci, kdy byl změněn hlavně interiér a vnitřní vybavení. O deset let později byla ještě položena nová mramorová dlažba. A v tomto stavu se kostel Královny posvátného růžence v Ostravě - Hrabůvce nalézá dodnes.
Vřelé díky všem, kteří se v dávné i v méně dávné minulosti o něj jakýmkoliv způsobem zasloužili. Pán Bůh zaplať !
První zmínky o těchto snahách se datují do roku 1850. Avšak až o třicet let později, za přispění
P. Kocvrlicha bylo započato se sbírkou. Byl to však až P. Antonín Mohampl v roce 1905 za jehož přispěním bylo opět započato s
jednáním. Na žádost jeho i občanů Hrabůvky se celé této záležitosti ujal s horlivosti jemu vlastní probošt a poslanec
Dr. Antonín Cyril Stojan z Kroměříže.
Dne 29. prosince 1908 byla založena Jednota Panny Marie v Hrabůvce. Ta přijala usnesení o zbudování nového jubilejního kostela na památku šedesátiletého slavného panování jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.. Také byl vyřešen spor mezi občany obou obcí a jako nejvýhodnější místo pro stavbu byl zvolen pozemek v Hrabůvce. V zimě začaly přípravné práce. Slavnostně byly dovezeny cihly a téhož dne 3.února 1909 vykonal P. Antonín Mohampl za účasti mnoha věřících přípravné modlitby při nichž byl uspořádán slavnostní průvod na staveniště. Kronika uvádí: "Byl krásný pohled na průvod s třiceti okrášlenými a cihlami naloženými vozy, které za zpěvu - Tisíckrát pozdravujem Tebe - vjížděli na stavební místo, na němž byla poprvé uctěna Královna posvátného růžence… ."
S nadcházejícím jarem a tím i prací v polích ustal stavební ruch. Stavba byla proto zadána firmě Grossmann & Fiala. Základní kámen spolu se základy kostela posvětil slavnostně dne 10. 10. 1909 kanovník Dr. Ant. Stojan. Za necelý rok 12. 6. 1910 byl už posvěcen a vztyčen kříž a za dva měsíce na to dovezeny zvony. Zhruba do poloviny září byly ještě prováděny dokončovací práce a konečně 16. 10. 1910 nastal ten dlouho očekávaný den, kdy byl již dokončený kostel a hlavní oltář konsekrován světícím biskupem z Olomouce dr. Karlem Wisnarem, který při té přiležitosti udělil 251 osobám svátost biřmování.
O více než rok později, konkrétně 31.11. 1911 byla ustavena samostatná duchovní správa a splatností od 1.února 1912 byl jmenován první farář Karel Svára. Téhož roku byla instalována dřevěná kazatelna a v kostele se rozzářily první elektrické žárovky. V roce zjevení Matky Boží ve Fatimě byl nově osvětlen obraz Panny Marie růžencové na hlavním oltáři. První světová válka nám vzala původní zvony a tak musely být nahrazeny roku 1926 novými. To už Hrabůvka i další obce náležely k Ostravě. Pomalu, ale jistě se začala měnit tvář naší kdysi tak malé, chudé a převážně zemědělské obce. Zřízeno bylo dokonce i letiště.
Začátkem II. světové války přišla naše farnost o zvony opět. Jako náhrada slouží až do dnešních časů zvon jeden, ocelový, odlitý ve Vítkovických železárnách. Doba válečná dopadala zvláště těžce na chudší část obyvatelstva a proto byla na faře zřízena vývařovna pro chudé a potřebné. Rok 1945 přinesl osvobození ale jednoduché to nebylo. Kolem kostela dopadaly bomby a granáty, poškozeny byly střechy i okna. Ruští vojáci si na faře dokonce zřídili palebné postavení i s minomety.
Po válce, kdy jedna totalita nahradila druhou se Hrabůvka postupně sice měnila v obrovské sídliště, ale pro Boha jako by zde místa už nebylo. Stále se však ještě našlo dosti věrných, kteří přes všechny těžkosti své děti nadále křtili, učili znát Pána Ježíše, scházeli se v různých společenstvích a tak předali dědictví otců až do dnešního dne. Když byl v roce 1973 státní zlovůlí zrušen kostel sv.Josefa (Don Bosco) v Ostravě, byly tamní varhany, po jistých úpravách naistalovány v našem kostele. Stalo se tak po provedené rekonstrukci, kdy byl změněn hlavně interiér a vnitřní vybavení. O deset let později byla ještě položena nová mramorová dlažba. A v tomto stavu se kostel Královny posvátného růžence v Ostravě - Hrabůvce nalézá dodnes.
Vřelé díky všem, kteří se v dávné i v méně dávné minulosti o něj jakýmkoliv způsobem zasloužili. Pán Bůh zaplať !
autor - [email protected]